Byznys našich klientů: Zájezdová divadla Jana Julínka

Moje společnost se jmenuje Divadlo RePublika a cesta k jejímu založení byla dost dlouhá. RePublika je zájezdová divadelní scéna bez stálého hracího prostoru. K divadlu jsem se dostal postupně tak, když jsem před 25 lety začal ochotničit v jednom souboru a pár let na to jsem založil Divadlo SemTamFor — z počátku amatérské a navíc studentské divadlo. Postupem času byl o inscenace takový zájem a zájezdy se začaly nabalovat tak moc, že jsem se v jedné fázi musel rozhodnout, jestli bude divadlo dál mým koníčkem, nebo opustím civilní zaměstnání a budu se živit divadlem. Nakonec u mě zvítězila druhá možnost. V návaznosti na SemTamFor jsem za pár let založil i RePubliku. Obě divadla jsou zájezdová bez stálé scény. Rozdíl je v tom, že SemTamFor se zabývá školními představeními, pohádkami a komediemi, zatímco RePublika je jediné divadlo v republice, které se zabývá výhradně satirou.

Divadlo jako takové je specifickým oborem a zájezdové scény jsou ještě specifičtější, protože celá práce je hodně o cestování po republice, o kontaktu s lidmi a o práci mimo domov. Druhým specifikem je chování zákazníků, protože si nemůžeme budovat diváckou základnu na jednom místě. Vzhledem k tomu, že jsme rozházení po celé republice, musíme naši propagaci cílit na dramaturgy.

Když jsme začínali, byl problém v tom (jako v každém oboru na počátku podnikání), že nás nikdo neznal a museli jsme si vybudovat důvěru se zákazníkem, na které bychom pak mohli dál budovat. Obě naše divadla pracují s celkem chudou scénou, která je založená především na hereckém projevu a na hercích, což také ze začátku vzbuzovalo u dramaturgů opatrnost. Poslali jsme do divadla fotky a na jevišti kromě herců skoro nic nebylo, tak byli ze začátku opatrní. Časem ale zjistili, že i takhle může divadlo fungovat a že jsme celkem specifičtí. Z původních 50 představení za rok jsme se dostali na nějakých 330 představení (před covidem).

Máme asi 16 inscenací mezi kterými alternujeme. Každý rok u nás vznikají nové a pár jich taky každoročně končí, ale snažíme se pořád držet stejný počet připravených představení. Tady počítám dohromady všechny inscenace od pohádek přes školní až po večerní.

Co se týká nás jako divadla, tak se změnila spousta věcí. Začínali jsme v malých sálech a sokolovnách, teď už většinou hrajeme ve velkých divadlech a na stálých scénách. Co přinese budoucnost doby pocovidové ve vnímání diváků a dramaturgů, tak to nevím. V současné době jsou všichni opatrní a tento obor podnikání se opět rozjíždí jen velmi pomalu.

Konkurence je dost velká a různorodá, protože existují zájezdová divadla, která jsou větší než my, a naopak jsou i zájezdová divadla jednoho dvou herců. Dva herci mohou jít s cenami úplně opačným směrem než my, když je nás víc. Jsme specifičtí tím, že jsme schopní ve stejném složení dovézt a odehrát větší počet inscenací na jednom místě. Můžeme hrát ráno pro mateřské školy, dopoledne pro základní školy a večer pro večerního dospělého diváka tři různá představení. Pro dramaturgy je výhodou to, že na jeden kontakt od nás mají zajištěné celé divácké spektrum.

Druhá věc, na které si zakládáme je herecká energie a celkové nadšení našich herců, což u zájezdových divadel nebývá pravidlem.

Ještě před dvěma lety jsme měli za cíl to, že se usadíme a založíme kamennou scénu, ideálně v Praze. Nicméně po všech lockdownech se nám tento cíl vzdaluje. Uvidíme, co se bude dít dál, ale stále platí, že bychom kamennou scénu rádi založili.

Živé umění, kultura, hotely a restaurace byly pandemií nejvíce zasažené obory. Na nás jako na soukromé divadlo, které nebralo žádné dotace a muselo si na své fungování vydělat pouze vlastním hraním a dalšími hereckými aktivitami, se nikdy nevztahovaly žádné podpory. Stát zájezdová divadla úplně obešel a nijak je finančně nepodporoval. To se nás dotklo dost výrazně. Propad, co se týče počtu představení, je letos na nějakých 70-80 %, což je opravdu málo. 

Další věc, kterou jsme dělali a přišli jsme o ní byla klientská představení pro firmy. To jsme dělávali hodně před Vánoci v rámci vánočních večírků. Taková netradiční zábava byla u firem hodně vyhledávaná. Bohužel kvůli covidu jsme museli tuto aktivitu utnout, ale rádi bychom ji znovu obnovili. 

Nejvíc na lockdownu utrpělo naše poslední představení, které jsme v Divadle RePublika uváděli, což byla dramatizace knihy Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Premiéru jsme měli necelý měsíc před prvním lockdownem a celé představení bylo vyprodané na několik měsíců dopředu, ale bohužel jsme museli všechno zrušit.

Ofigo jsem našel přes doporučení od mého právníka, s kterým jsem řešil založení divadla. Vzhledem k tomu, že nemáme žádnou stálou adresu, tak jsme řešili, jakým způsobem vyřešíme sídlo firmy. Právní zástupce mi doporučil Ofigo a musím říct, že to byla velice příjemná a rychlá spolupráce. Přednesl jsem své požadavky, firma Ofigo navrhla řešení a do 3 týdnů bylo všechno vyřešené.

Na aktuální informace k Divadlu RePublika se můžete podívat zde: divadlorepublika.cz